Lebka:
Lebka potkana je složena z kostí párových a nepárových. Mezi párové kosti patří kost: nosní, mezičelistní, jařmová, patrová, slzní, čelní, temení, šupina spánková, skalní, bunínková, horní čelist, dolní čelist, skořepy a sluchové kůstky. Nepárové kosti jsou: radličná, čichová, klínová, týlní, mezitemení a jazylka.

Zuby:
Potkani nemají špičáky a třeňáky neboli premoláry. Mají pouze 4 řezáky (které se u hlodavců nazývají hlodáky) a 12 stoliček. Zuby jsou hypselodontního typu, tzn., že neusátle dorůstají. Rychlost dorůstání je závislá na typu zubu. Hlodáky dorůstají asi 1 cm za měsíc, naproti tomu rychlost růstu stoliček je velmi malá. Povrch řezáků je kryt cementem, pouze na vnější straně se nachází zubní sklovina (nejtvrdší část těla), díky níž se hlodáky obrušují dlátovitě a zůstávají tak neustále ostré. Protože rychlost dorůstání zubů je ohromná, je nutné je neustále obrušovat. Za normálních podmínek potkanovi zuby nikdy nepřerostou, protože se sám stará o to, aby zůstávaly v ideální délce. Buď ohlodává rozličné předměty, nebo prostě tře zuby o sebe - onen nepříjemný skřípavý zvuk. Stoličky jsou kryty celé zubní sklovinou, mají 2 kořeny a jejich žvýkací plocha je hrbolatá. Mezi řezáky (hlodáky) a stoličkami je velká bezzubá mezera zvaná diastema. Zubní vzorec potkanů je: 1 0 0 3 / 1 0 0 3. Horní a dolní čelist potkanů je rozdělená a proto se úhel, který mezi sebou svírají hlodáky horní a dolní čelisti může měnit. Hlodáky se proto občas mohou zdát "křivé".

Trup:
Páteř potkanů tvoří 7 krčních, 13  hrudních, 6 bederních, 4 křížové a 27-30 ocasních obratlů. Křížové obratle srůstají v křížovou kost, na hrudní obratle se silnými trnovými výběžky navazuje 13 žeber, z toho 10 pravých (jsou připojeny k hrudní kosti). Žebra mají hřbetní část kostěnou, břišní část tvoří zvápenatělá chrupavka.

Hrudní končetina:
Pletenec hrudní končetiny je tvořen lopatkou a klíční kostí. Volná končetina je pak tvořena kostí pažní, která se kloubí s lopatkou v ramením kloubu a distálně (směrem dolů) s kostmi předloktí loketním kloubem. Kosti předloktí jsou vřetení a loketní. Na rozdíl třeba od člověka, je loketní kost potkanů silnější než kost vřetení a je zakončena okovcovým výběžkem. Zápěstní kloub je tvořen 9ti kůstkami, které jsou uložené ve dvou řadách. V hodní řadě některé kůstky srůstají. K zápěstí je připojeno 5 kostí záprstních, na ně  navazují články prstů. První prst (palec) má dva články, 2. - 5. prst mají články 3. Třetí článek (u palce druhý) je zakončen drápovou drsnatinou. Na "dlani" je k článkům prstů ještě připojeno několik malých sezamských kostí.

Pánevní končetina:
Pletenec pánevní končetiny je tvořen kostí kyčelní, sedací a stydkou, které srůstají v pánevní kost. Ta spolu s kostí křížovou tvoří pánev. Volná končetina začíná kostí stehení, která se proximálně  (nahoře) kloubí s pánevní kostí kyčelním kloubem, a distálně  (dole) tvoří spolu s čéškou a kostmi bérců koleno. Bércové kosti jsou dvě  proximálně srostlé kosti- holení a lýtková. Distální konec kosti holení vybíhá ve vnitřní a vnější kotník. Zánártních kostí je osm a jsou uspořádány ve 3 řadách a na rozdíl od hrudní končtiny nesrůstají. Pánevní končetina pak pokračuje kostmi nártními (5) a články prstů.

Trávicí soustava

Tvávicí soustava začíná ústní dutinou - v té je zajímavý zejména jazyk, který má na své spodní straně dvě do hloubky se táhnoucí uzdičky. Většina savců - včetně člověka má uzdičku jen jednu. Můžete se to ověřit, když si šáhnete na spodní stranu jazyka. V místě  Diasemy (mezera mezi hlodáky a stoličkami) se nachází kožní zýhyb - jakási vráska, která slouží k uzavření ústní dutiny. Když potkani hlodají, ústní dutina za hlodáky se uzavře a hlodaný materiál tak nemůže být nechtěně spolnut.

Na ústní dutinu navazuje hltan, jícen a žaludek. Potkani mají složitý jednokomorový žaludek - to znamená, že část žaludku je bez žláz. Žaludek je značně roztažitelný - po svém naplnění se může roztáhnout až na 4 - 7 cm. Další zvláštností potkanů je, že přes záhyb mezi jícnem a žaludkem nemohou (podobně jako například kůň) zvracet. Maximálně mohou něco vyvrhnout z jícnu, ale jakmile se potrava dostane do žaludku, už nemůže být vyzvrácena.

Ze žaludku jde potrava dál do tenkého střeva. To je asi sedmkrát delší než je tělo a skládá se z dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. První úsek tlustého střeva je slepé střevo (dlouhé 6-9 cm) následuje tračník a konečník.

Na játrech potkanů chybí, stejně jako u koně, žlučový měchýř.

Krev

V jednom centimetru krychlovém potkaní krve se nachází přibližně 5,5-10 000 000 červených krvinek (erytrocytů), 12 500 bílých krvinek (leukocytů) a 600 000 krevních destiček (trombocytů). Průměrná velikost erytrocytů je 6,2 mikrony (1 mikron = 10 na mínus šestou).

Mezi bílými krvinkami je 18-36% neutrofilních granulocytů (mají schopnost pohlcovat - fagocytovat například bakterie a v místě infekce tvoří jejich odumřelá hmota hnis), 1-4% acidofilních granulocytů (mají také schopnost fagocytózy), 62-75% lymfocytů (zajišťují buněčnou imunitu). Bazofilní granulocyty se obvykle dají najít jen v kostní dřeni.

Krev tvoří 5-8% z váhy potkana. Doba, za kterou se krev srazí je 2-4 minuty, sedimentační rychlost červených krvinek je 6 mm za 7-21 h.

Frekvence srdečních tepů je asi 250.

Rozmnožovací soustava

Samci:
U hlodavců jsou výrazné semenné váčky, kolem horní části močové trubice (hned za močovým měchýřem) je velká předstojná žláza a ve stěně chámovodu pak žlázy bulbouretrální. Po narození se varlata samečků nachází v dutině břišní a do šourku sestupují ve věku 30 - 40 dní. Zvláštností pohavního údu potkanů je, že mají v žaludu uloženu chrupavku. (Tu u svých lidských partnerů nehledejte :))

Samice:
Vaječníky samic mají velikost asi 5 x 3 mm, vejcovody vytvářejí mezi vaječníky a dělohou klubko. Děloha potkanic je dvojitá (Uterus duplex)- děložní rohy jsou dlohé asi 5 cm a jejich průměr je 2-3 mm. Část dělohy, která není rozdělená do děložních rohů je dlouhá asi půl centimetru. Pochva má průměr až půl centimetru a je asi 2 cm dlouhá. Po narození je kryta slizniční řasou, otevírá se až 72. den po narození. Ovulace začíná v 77 dnech.

Placenta potkanů je terčovitá (či diskovitá) stejně jako u člověka. Klky jsou soustředěny pouze do jednoho místa. Placenta je hemochoriální a umožňuje tedy přenos imunoglobulinů (protilátek) z matky do plodu.
Potkan má 6 párů mléčných bradavek. 3 páry jsou mezi předními končetinami, 3 v oblasti třísel. První sekret, který se začne po porodu tvořit se nazývá kolostrum (mlezivo) a oproti normálnímu mléku má velmi vysoký obsah protilátek. Mláďata mají po po porodu sliznici střev propustnou pro velké molekuly imunoglobulinů (protilátek), a při napití mlezivem se tyto protilátky dostávají z mleziva přímo do krve mláďat, a chrání je tak proti případným choroboplodným zárodkům. Prostupnost střeva se však velmi rychle po porodu zmenšuje a brzy úplmě mizí. Kolostrum však i poté chrání sliznici střeva před bakteriemi, zejména z čeledi Enterobacteriacae (patří sem zejména bakterie Escherichia coli).

Smysly

Čich:
Čich je pro potkany velmi důležitý smysl nejen při hledání potravy ale i při hledání partnera nebo při rozpoznávání jednotlivých členů rodiny. Čich začíná perfektně fungovat cca od 20 dne života a dokáže rozpoznat i nepatrné odchylky. Velkou výhodou pro život v okolí řek a rybníků je možnost zavřít nostní dírky. Pokud se potkan potápí, nosní dírky se uzavřou a voda nemůže do nosu vniknout.

Chuť:
Stejně jako člověk rozpoznávají potkani 4 základní chutě - sladké, slané, kyselé a hořké. I když to většinou není pro jejich zdraví iedální, potkani preferují sladkou chuť. 

Hmat:
K prozkoumávání okolí hmatem slouží hmatové vousy, díky kterým jsou potkani schopni se orientovat i v absolutní tmě. Vousky jim pomáhají například při rozhodování, zda je prostor, do kterého se chystají vběhnout, dostatečně široký, aby se jím protáhli. Hmatové vousy jsou tak výkonné, že jsou schopny zaznamenat i menší pohyby větru.

Sluch:
Sluch je stejně jako čich velmi důležitým a velmi dobře vyvinutým smyslem. Uši potkanů jsou velmi pohyblivé. Prostým natočením ušního boltce proti směru zvuku mohou potkani zachytit i ty nejmenší zvukové záchvěvy. Potkani slyší i ultrazvuk pro lidské ucho neslyšitelný. Potkaní sluch je schopen zachytit a rozeznat zvukové frekvence až do 70 kHZ (některé zdroje uvádějí dokonce i 80 kHz). Jen pro srovnání - člověk už neslyší frekvence převyšující 23 kHz. Většina potkaního "rozhovoru" probíhá právě v ultrazvuku a proto se majitelům potkanů zdá, že jejich miláčci jsou velmi "tišší". Není tomu tak - pouze člověk není schopen jejich pískot slyšet. Některé (pro člověka vysoké) zvuky jsou pro potkany nepříjemné - například kvičení morčat, nebo píšťalky pro psy. Pokud má člověk potkany, v žádném případě by neměl tyto píšťalky používat. Může tak svému potkanovi i ublížit.

Zrak:
Zrak je nejslabším potkaním smyslem. Nejen že oči nejsou tak pohyblivé jako oči člověka, ale navíc i obraz, který potkanovi zprostředkovávají, by člověk asi považoval za neostrý. Také prostorové vidění je velmi omezené. Na sítnici potkana se navíc nenacházejí žádné čípky, které umožňují barevné vidění. Jsou zde přítomny pouze tyčinky, ty jsou ale velmi dobře vyvinuty. Potkan je proto sice barvoslepý, ale a druhou stranu je poměrně dobře uzpůsoben k vidění ve tmě. Albíni a barevné formy potkana s červenýma očima mají zrak ještě slabší než jejich čenoocí druzi. Pozor se také musí dávat na prudké světlo. To může oči albínů (a ostatních červenookých potkanů) nenávratně poškodit.
  

Dýchací soustava

Dýchací soustava začíná dutinou nosní a pokračuje přes hltan a hrtan do průdušnice, průdušinek a plic.

Dýchací soustava je u potkanů velmi citlivá a různé formy respiratorních (dýchacích) obtíží. Infekce dýchacích cest, které nejsou včas léčeny, mohou přejít i na plíce a v krajním případě může dojít až k zápalu plic a následně až k smrti potkana.

Zvláštností potkana jsou jeho plicní sklípky neboli alveoly, tedy místo, kde se do krve dostává kyslík, ty mají svou stěnu silnější než ji mají alveoly v lidských plicích.

Potkan se nadechne asi 125 krát za minutu v závislosti na věku, okolní teplotě a tělesné aktivitě.

Ocas

Ocas potkana má několik funkcí. Potkani mají celý povrch těla osrstěný a tedy dobře tepelně izolovoaný. Proto používají ke svému ochlazování právě ocas, na kterém je chloupků jen poskrovnu. Proto - pokud si pořídíte bezocasého potkana - pamatujte na to, že toto zvíře nemá možnost regulovat svou tělesnou teplotu a nevystavujte ho vysokým teplotám - mohlo by to pro něj mít fatální následky.

Kromě udržování tělesné teploty je ocas potkanů důležitý i pro udržení rovnováhy. Potkani ocas sice není příliš ohebný, ale přesto ho potkani dokáží do určité míry ohnout či obtočit kolem předmětů a snáze tak udržet rovnováhu.

Potkaní ocas je velmi křehký a není schopen udržet váhu celého potkana - proto potkana v žádném případě nezvedáme za ocas. Nejen, že je to pro něj nepříjemné, ale navíc by mohlo dojít k jeho přelomení nebo k vysvlečení kůže. Takovýto úraz může být pro potkana velmi nebezpečný.

Ostatní

Tělesná teplota je 38,8 °C.

Ledviny potkanů jsou dlouhé asi 1,5 cm.

Bebecha

Prameny:
Laštůvka, Z. a kol.: Zoologie pro zemědělce a lesníky, Brno, Konvoj 2001, 267 s.
Marvan, F. a kol.: Morfologie hospodářských zvířat, Praha, Brázda 1998, 328 s.
Nejedlý, K.: Biologie a soustavná anatomie laboratorních zvířat, Praha, SPN 1965, 636 s.
Popesko, P., Rajtová, V., Horák, J.: Atlas anatómie malých laboratórnych zvierat 2, Bratislava, Príroda 1990, 253 s.
Toman, M. a kol.: Veterinární imunologie, Praha, GRADA Publishing 2000, 416 s.
http://www.ratside.de/menu/sitemap/sitemapidx.html 
http://www.rattenparadies.com/html/anatomie.html