Ještě v 18. století se potkani v mnoha evropských krajích vůbec nevyskytovali. Do naší oblasti se dostali pravděpodobně díky rozšíření železniční a lodní dopravy. Jako černí pasažéři totiž dokáží potkani slézt po lanech z lodi na pevninu, kde se pak dostanou za obilím do vagónů. Zanedlouho se tak objeví i tam, kde doposud nikdy nežili.

Tímto způsobem se dostal potkan lodí kolem roku 1732 do Anglie a roku 1775 do Severní Ameriky. Svou úžasnou rozmnožovací schopností pak doslova zaplavil každý svůj nový domov a pomalu ale jistě vytlačil svého nejbližšího příbuzného - krysu (Rattus rattus). Dnes je rozšířen kosmopolitně, převážně v mírném pásu. V mnoha oblastech, zvláště na některých ostrovech, se silně přemnožil a stal se nezvládnutelnou pohromou.

Potkani jsou našimi největšími myšovitými hlodavci. Délka jejich těla (bez ocasu) může dosahovat až 27 cm a mohou dosáhnout hmotnosti okolo půl kilogramu. Zbarvení hřbetu je šedohnědé až hnědé, břicho je žlutošedé až šedé.

Potkan je zvíře synantropní, neboli, jeho život je vázaný na člověka. Také u nás je jejich výskyt téměř výhradně vázán na lidská sídliště, žijí v lidských obydlích a v jejich okolí. Nejraději mají přízemní části budov, sklepy a prostory pod podlahou, nikdy trvale nežijí ve vyšších patrech a na půdách jako krysy. Za ideální životní prostředí považují potkani vlhká místa, jako jsou kanalizace nebo břehy potoků, protékajících lidskými osadami. Nejčastěji na podzim a v létě podnikají i delší cesty podél potoků, stok, kanálů i řek a tak se šíří z vesnice do vesnice a často i na odlehlé samoty, na horské chaty a podobně. Obvykle se však nevyskytují v nadmořské výšce vyšší než 1500 m n. m.

Někdy se stane, že se potkan uchýlí k divokému způsobu života daleko od lidské civilizace. Za nejideálnější místo pro "domov" považují bažiny zarostlé rákosím, a břehy potoků, ve kterých si mohou hrabat složitou soustavu nor. Potkaní nory mívají více únikových otvorů, jsou spojeny příčnými chodbami a samozřejmě v nich jsou i "zásobárny" potravy.

Potkani žijí ve větších rodinných společenstvech, která mohou zahrnovat až stovky jedinců. Jedinci v "rodině" se poznají podle pachu a pokud se na revíru daného společenstva objeví jiný potkan, který nemá charakteristický "rodinný pach", je považován za vetřelce. Celé společenství obývá společný revír, každý jedinec se za normálního stavu pohybuje v rozmezí 30 - 50 m a velikost teritoria obyčejně nepřesahuje 300 m v průměru.

Uspořádání v rodině není volné. Je zde vytvořena přísná sociální hierarchie. Vůdčí postavení si musí samci mezi sebou vybojovat.

Potkan je noční tvor. Největší aktivitu vykazuje za soumraku, v noci a brzy po ránu. Protože jsou však u nás potkani značně přemnoženi, je možné je spatřit i během dne.

Potkani jsou všežravci nenároční na potaravu. Průměrně spotřebují 20g potravy denně. Živí se obilím, krmivem domácích zvířat, různými lidskými zásobami, aktivně loví drobná zvířata jako jsou jiní hlodavci a ptáci, nepohrdnou ani ptačími vejci nebo bezobratlými živočichy. Potkani dokáží škodit i na farmách, kde "loví" mláďata hospodářských ptáků (kachňata, kuřata) a pokud trpí nedostatkem krmiva, dokáže zabít zvířata až do velikosti králíka.

Potkani jsou neuvěřitelně plodní živočichové. Samice mají obyčejně 3 - 5 vrhů za rok a v jednom vrhu mají v průměru 8 mláďat (4 - 17). Přitom počet mláďat závisí především na kondici samice. Velmi mladá samička kolem 150 g bude mít ve vrhu jen okolo 6 mláďat, kdežto starší samice (500 g) může mít průměrně okolo 11 mláďat. Březost potkaních samic přitom trvá jen 22 až 24 dnů. Mláďata rostou velmi rychle, již po 40 - 67 dnech jsou schopná se dále rozmnožovat. Obyčejně však mají samice první vrh až ve věku čtyř nebo pěti měsíců a za příznivých podmínek pak mohou mít každé dva měsíce další mladé. Poměr mezi narozenými samičkami a samečky je přibližně 1 :1.

Velká plodnost potkanů, nenáročnost na krmivo a dobrá přizpůsobivost na prostředí, to všechno jsou důvody, proč je u nás potkaní populace tak početná. Přemnožení potkanů nemá cyklický charakter (jako například u hraboše polního) a jediným způsobem, jak počty potkanů redukovat, je provádět deratizaci.

Doba života potkanů není dlouhá. Průměrně žije potkan 1,5 - 2 roky.

Taxonomie potkana - Rattus norvergicus f. domestica